Sentice | 1 Lehký terén (ale do kopce) 

Tak jak je patronem hasičů, pekařů, hutníků a všech, co mají něco společného s ohněm svatý Florián, je jeho pomocníkem vílák Flóriš. Kdo by to taky všechno zvládal sám. Víte, co je to práce? Dohlížet, aby všichni měli oheň v pořádku a přitom ho nebylo moc, aby se nerozšířil, kam nemá. Na to jeden nestačí. Florián, byl velmi svědomitý, vyžadoval pořádek a vílák Flóriš byl díky němu v jednom kole. Hned něco hasil, hned někde oheň udržoval, tamhle na kluky ze statku dohlížel, ať seník nepodpálí, tam zase kominíky popoháněl, že kovářovic Andulce z nedalekých Sentic komín netáhne a buchty do pece strčit nemůže.

A tady byl ten problém. Buchty. Povidlové. Někdy taky makové. Tomu se nedá odolat. Když Flóriš ucítil, že Andulka peče, byl v tu ránu pod oknem. Jak dobře víme, víly buchty nejí, a to Flóriš cítil jako největší nespravedlnost. On by si dal. A rád. I dvě. A jak tak pobíhal pod okny kovářovic stavení a alespoň vůni nasával, shodil svou lampičku a zadělal si na problém. Ohýnek z lampičky se okamžitě začal šířit zahradou. A protože to léto bylo velmi suché, oheň se rychle rozšířil do vedlejších zahrad i stavení. Svatý Florián nevěděl, kde mu hlava stojí a hlavně, kde má Flóriše. Zrovna když ho potřebuje. Pustil se do boje s ohněm. Byl to jeden z největších požárů v okolí. Dobře to dopadlo. I když vlastně … jak pro koho. Oheň byl uhašen, ale zjistilo se, kdo to má celé na svědomí.

Jak byl Florián v ráží, tak tím posledním vědrem uhasil Flórišovi lampičku, aby se to už neopakovalo. A tak z víláka Flóriše bludník se stal.

Přesto se stále na vyhlídce zdržuje, požáry hlídá, a když náhodou někoho zahlédne, ukryje se za stromy. Když si sedneš na lavičku a pohledneš do krajiny, možná ucítíš, jak tě někdo zprava z lesa tajně pozoruje.