Obřanský hrad   |  Lehký terén

Byly časy, kdy Obřanský hrad nebyl tak opuštěný a neobývaný jako dnes. Praví se legenda, že v dobách jeho největší slávy uvěznil zlý loupežný rytíř  Gerhart na hradě překrásnou dívku Jůlinku. 

Jůlinka se ve svém vězení trápila, smutnila a proplakala několik nocí. Ach, jak nezměrné bylo trápení spanilé slečny. Potoky slz byly tak široké, až dopluly až do lesa v podhradí, kde vytopily domek mladému Čeňkovi. Tedy – mladému na vílího muže. V té době mu bylo teprve 300 let. Co je to ve světě víl a skřítků?

Inu, jak už to tak v kouzelném světě bývá, slitoval se Čeněk nad krásnou slečnou, vyrazil k hradu a pod rouškou tmy vzal spícím strážným klíče a otevřel dveře žaláře. Půjčil dokonce dívce svou lampičku, aby trefila domů. Zlý rytíř Gerhart ve své zuřivosti za Jůlinkou vyrazil. I na to byl ale Čeněk připraven. Šustil v okolí hradu větvičkami tak dlouho, až Gerhartovi zamotal hlavu a nadobro jej svedl z dívčiny stopy.

Příběh jako z pohádky se, zdá se, blíží ke šťastnému konci. Ale běda! Jůlinka po návratu domů na Čeňka dočista zapomněla. A s ním samozřejmě i na jeho lampičku. Tak doplatil nebohý Čeněk na lidskou zapomnětlivost, díky které se až do dnešních dnů toulá v okolí hradu a do ticha stále šustí listím. Bloudí. A čeká, zda se mu jeho dobrý skutek vrátí a najde se na světě lidská duše, která mu lampičku pomůže najít.