Zřícenina hradu Levnov |  3/3 Náročný terén 

Víla Maršula žila se svou sestrou, dvojčetem Uršulou, v blízkosti hradu Levnov. Vedla tudy obchodní cesta směrem na Třebíč.

Bylo potřeba cestu dobře hlídat dlouho do noci, dokud neprojel poslední vůz se vzácným zbožím.  Vojáci, kteří měli zrovna službu, se vraceli na hrad až pozdě v noci a vílí dvojčata jim svítila na cestu, aby se po skalách nezranili. Hrad se totiž rozprostíral vysoko na skalách nad řekou Oslavou.

 Levnovští vojáci byli mladí chlapci naverbování z okolních vesnic. Většina z nich pocházela ze statku a fyzička jim rozhodně nechyběla. Mezi nimi vynikal jeden mladík – Štefan. Když měl službu, Maršula s Uršulou se předháněly, která mu bude svítit víc a často to dopadlo tak, že na ostatní vojáky zapomněly a ti se pak ztratili, spadli do řeky či uklouzli na skalách, div se nezranili. Štefan se divil jejich nemotornosti a vyprávěl jim o novince, kterou jeden z obchodníků vezl na Třebíč. Nějaké BRÝLE. Prý by jim to pomohlo. Víly se v tu chvíli zastyděly, že na vojáky zapomněly. A příště…to dopadlo zase stejně. 

Jednou se na hradbách motal divný kluk s ještě divnějším strojem. Prý výletní fotograf. Měl na krku takovou zvláštní věc, kterou když zmáčkl, vylezl obrázek. Mít takový obrázek pro Štefana na památku! Tahle myšlenka napadla Maršulu i Uršulu současně. Není se čemu divit, jsou to přece dvojčata. Domluvily se s fotografem, aby jim takový obrázek vytvořil.

Jenže vyfoťte dvojčata na jeden obrázek. Chvíli nepostojí a stále se pošťuchují. Nakonec to dopadlo tak, že na obrázku byla jen jedna z nich. Ale která? „Já!“ tvrdila Maršula. „Já!“ tvrdila Uršula. Začaly se o obrázek tahat, až ho roztrhly vejpůl. Každá měla půlku Uršuly nebo Maršuly. Kdo ví.

Ale ještě horší bylo, že si při hádce přestaly všímat lampiček a shodily je z hradu dolů. Ty se rozbily na tisíc kousků a bylo po vílím svícení. Každá z nich teď bloudí jinde, ale kdykoliv mohou, vyběhnou na kopeček, aby viděly, jak se daří sestře. Daly by všechno za to, aby zase mohly být víly. A myslím, že na Štefana už dávno zapomněly.

 Maršula nejčastěji odpočívá kousek nad cestou na bílém stromu bez koruny. Kde je její dvojče Uršula? Nezapomeň ani na její příběh (49).