Veverská Bítýška  |  Lehký terén 

Psal se rok 1896, když pan nadučitel Dvořák nechal postavit kapličku u studánky s léčivou vodou. Jemu samotnému pomohla od vážné nemoci. Poblíž žila víla Józa. Nesmírně zvědavá víla Józa. Pořád okukovala všechny, kteří si chodili ke studánce pro léčivou vodu.

„Že bych ji ochutnala? Třeba budu krásnější a mladší a …“, pomyslela si. A jak tak pobíhala a přemýšlela nad svou krásou a spanilostí, zapomněla si hlídat světýlko. A víla bez světýlka? To je průšvih, jako mraky! Jestli si ho položila někam na zídku studánky, jestli jí zapadlo do křoví, nebo spadlo do roklinky,… Kdo ví? Dodnes v okolí studánky bloudí a světýlko hledá. A když zrovna nehledá, kouká do hladiny vody, jestli už omládla a zkrásněla.

A když je u studánky hodně lidí, vydá se raději vlevo od kapličky proti toku potůčku, přeskočí ho a ukryje se na vršku, aby měla pěkně přehled a byla v bezpečí.