Zřícenina hradu Levnov |  3/3 Náročný terén 

Víla Uršula žila se svou sestrou, dvojčetem Maršulou, v blízkosti hradu Levnov. Levnov byl postavený pro ochranu obchodní cesty směrem na Třebíč. Vojáci se na hrad vraceli velice pozdě za tmy, protože museli čekat, až projede poslední vůz s drahými látkami, šperky a jiným vzácným zbožím, a tak jim Uršula a Maršula pomáhaly najít cestu zpátky na hrad. 

Levnovští vojáci byli mladí chlapci naverbovaní z okolních vesnic. Většina z nich pocházela ze statku a fyzička jim rozhodně nechyběla. Mezi nimi ale vynikal jeden mladík – Štefan. Ten rád pozoroval všechny věci kolem sebe,  a tak mu ani neuniklo, jaké jsou Uršula a Maršula nemehla. Víly se totiž jako každá jiná dvojčata předháněly, která je lepší, krásnější, které víc svítí lampička, a která z nich je víc pro vojáky užitečná. Při těchto hádkách občas zapomněly právě na vojáky a ti pak bloudili lesem, nebo dokonce se sklouzly z velkého srázu, protože neviděli na cestu. Štefan se snažil vílám domluvit, aby se více soustředily na svícení než na hádky. Uršula se někdy hodně snažila, ale žárlivost k Maršule ji často přemohla. 

Uršula byla totiž děsně žárlivá. Pokaždé když něco Maršula našla nebo měla, chtěla to Uršula taky, a nejlépe větší, krásnější, lepší. Její žárlivost pocházela z jejího vzhledu – narostl ji totiž větší hrb než Maršule. Jinak byly víly úplně stejné. Bohužel Uršulina žárlivost se podepsala na události, která se jednoho dne udála.

To okolo hradu se jednoho krásného dne potuloval kluk, který měl na krku zvláštní kouzelnou krabičku. Když zmáčkl na vrchu krabičky malý čudlík, krabička zachrčela a vylezl z ní obrázek, který vypadal přesně jako to místo, na které krabička mířila. Ten kluk tu krabičku pojmenoval fotoaparát a že on je tedy fotograf. Uršula ten obrázek chtěla mít pro Štefana, to stejné i Maršula. Domluvily se tedy s fotografem, aby jim obrázek udělal. Ten ani netušil, jaká to bude výzva, vyfotit vílí dvojčata a ještě k tomu takové, jaké byly Uršula a Maršula. 

Na obrázku nakonec byla pouze jedna víla, ale která? Hrb nebyl pořádně vidět, a tak se víly začaly hádat a tahat o obrázek. Nakonec se obrázek roztrhl vejpůl. Každá měla půlku Uršuly nebo Maršuly, nikdo to nedokázal poznat. To ale nebyl katastrofa dne – když se víly hádaly, shodily z hradeb obě lampičky, které se rozbily na tisíce kousků. Víly se na sebe naštvaly a rozlítly se každá na jinou stranu. 

Od té doby Uršula i Maršula bloudí každá jinde. A Štefan? Kdo ví, kde mu je konec.

Uršula bloudí na kopečku naproti zříceniny – zhruba v polovině kopce ji najdeš na zemi. A kde bloudí Maršula? Přečti si i její příběh.