Veverská Bítýška – Holasice  |  Lehký terén 

Kdysi dávno, když v na tišnovském kopci stála ještě dřevěná rozhledna, žily na kopci Klucanina víly. Každý večer tančily, kromě jedné. Nejmenší víly. Všichni se na ni zlobily a neřekli jí jinak než Klůco. Kvůli ní musely začínat pořád dokola, protože malá víla nedávala pozor, neznala kroky, a tančení ji vůbec nebavilo.

Kdykoliv mohla, trávila čas nahoře na rozhledně a koukala po okolí. Toužila po dálce, po jiných krajích.

Jednoho dne na to přišla královna víl. Rozzlobila se a vílu z Klucaniny vyhostila. Taková rozzuřená královna víl umí divy. Jedním fouknutím rozbořila dřevěnou rozhlednu a druhým odfoukla vílu až na druhou stranu údolí, kde se z ní stala smutná bludička. Dodnes Klůca vyhlíží z lesíku zvaný Hájek nad vesnicí Holasice ke Klucanině, zda ji královna nepovolá zpět do svých služeb. Zatím marně.

Dávno jí totiž zhasla lampička. Ani si toho nevšimla. Chudák Klůca.