Viničné Šumice | 2 Středně těžký terén 

Říká se, že každý správný hrad či pevnost mají svou vílu, případně vílníka. Nejinak tomu bylo i na hradě Vildeberku, kde trávil s místní šlechtou většinu času mladý Vilda. Vílník tak krásný, že láskou k němu se často rozhořela kdejaká víla z širého okolí.

Vilda Berk o sebe pečoval, jak jen mu to život v hradním luxusu umožnil. A nutno podotknout, že až přespříliš! Na hrad se pravidelně sjížděli obchodníci z okolí, ale také ze vzdálených orientálních zemí. Vozili šperky, nejnovější módní doplňky, hedvábí a ty nejjemnější látky, které bys v české kotlině sotva pohledal.

Stalo se tak velice brzy, že Vilda pohlížel každé ráno do zrcadla a v momentě, kdy měl oblečenou šálu více než dvakrát, užuž ji vyměňoval za jiný model. 

Žádný život však netrvá věčně a ten hýřivý obzláště ne. Netrvalo to dlouho a přišla válka. Taková válka, kamarádi, přináší spoustu nepříjemností a bohužel pro Vildu bylo jednou z nich také zpomalení dodávek kvalitního ošacení. Pyšný a nabubřelý vílník už byl zoufalý, až se přes frontu jednoho dne dostal přeběhlík, s několika bednami nového oblečení. Vojenský přeběhlík dobře věděl, že ve válce je lepší cestovat v noci a že kvalitní lampa jako zdroj světla má nevyčíslitelnou cenu. A tak ji s Vildou, který po oblečení ve vteřině chňapl, vyměnil za krabice pomíjivé módy.

Až pozdě si náš vílník uvědomil svůj nerozum. Bez lampičky ztratil vílí krásu, hrad se bez vílích kouzel rubem času rozpadl na prach a na šatech se v průběhu let nakrmili moli, které běžně odháněla vílí lampa. Tak skončilo hýření Vildy Berka, který na hradě Vildeberku dodnes bloudí, prý především v hradním příkopu, aby nikdo neviděl, jak ostudně zmizela jeho krása. Slituješ se a vrátíš mu jeho lampičku?