Medlánky – Řečkovice | 1 (lehký terén)
Každý víkend se z lesů na kopci Baba snesla do okolí parta vílích dětí na rozcestí U Obrázku. Víte co tam dělaly? Hrály různé hry. Nejvíc samozřejmě (trefně) na babu. Ale taky na slepou bábu a nebo na schovku. Na podzim se tady sice toulalo hodně houbařů, kterým víly a vílníci navečer pomáhali najít cestu ven z lesa. Zbytek roku ale měli skoro volno, tak proč se neproběhnout, proč si pěkně nepohrát. “Před pikolou za pikolou nesmí nikdo stát!” znělo často z paloučku.
Nejlépe si vždy vedl vílek Zahradňon. Babu hrál tak dobře, že si vysloužil předzdívku Babčák. Ale na schovku byl taky výborný! Aby ne, v místních lesích se vyznal obdivuhodně a navíc byl mrštný a tichý jako myška.
No, ale jednou takhle Babčák zase machroval, že určitě opět vyhraje. Aby ho nikdo nenašel, schoval se hlouběji do lesa. Pokaždé se snažil najít to nejzapadlejší místo, kde ho nikdo nenajde. Jenže tentokrát se schoval do tak úzké dutiny stromu, že se z ní pak sám sotva vysoukal. Ale co bylo nejhorší? Uvízla mu zde lucernička! Chvíli ji zkoušel vytáhnout, ale ouha, nepodařilo se. “Někdo mi s tím musí pomoci…” přiznal si a vydal se najít někoho ze svých kamarádů. Potmě ale po kamarádech pátral jen stěží. Když konečně na kluky narazil, nemohli zase najít dutinu stromu s uvízlou lucernou. Zkoušeli to do rána, ale nic. Z vílka Babčáka se tak stal blůďa Babčák. Dodnes se v těch místech toulá a hledá svou zapadlou lucernu.