Prace | 1 Lehký terén

Brunda byl vílníkem vskutku pozoruhodným. No uznejte, vílí tanec a vojenské nadšení nejde úplně dohromady. Brundovi to ale nevadilo. A tak není žádným překvapením, že když císař Napoleon přitáhl se svou legendární armádou ke Slavkovu, rád se do bitvy tří císařů zapojil. 

Legenda praví, že Brunda při bitvě Napoleonovým dělostřelcům díky své lampičce signalizoval pozice ruských mušketýrů a rakouských myslivců. Co také jiného mohl dělat, viďte? Už od pohledu každý ví, že vílníkova tělesná stavba není určena k válčení ani k nošení dělových koulí. Při jedné takové válečné šarvátce nepřátelských armád začali však vílníka pronásledovat myslivečtí psi. 

Brunda utíkal, co mu síly stačily, ale drobné vílníkovy nožky nestačí na vycvičené rakouské chrty, jejichž krok je několikrát větší. A tak Brunda skončil v jakémsi remízku mezi stromy, kde se ho ani psům nepodařilo vyčmuchat. Zvládl to, ale až zde si všiml, že mu při tom životním běhu zmizela z opasku signalizační lampička. Marné byly Napoleonovy citáty o hrdinství, marné byly najednou i metály na jeho modrém kabátě. Marné bylo válčení. Brunda Bonapartník už lampičku na bojišti nenašel. Dodnes bloudí v remízku poblíž bojiště a moc dobře už ví, že na světě jsou věci důležitější než válečná sláva. A pokud měl Napoleon v něčem pravdu, tak ve faktu, že v životě jsme vždy buď králi, nebo pěšci. A království se skrývá v míru.