Lesní Lom (Líšeň) | 1 Lehký terén

Každý máme takový ten svůj koníček či zálibu. Někdo lepí letadla, někdo k nám chodí na Helceletku do lega. Abyste věděli, Eda rád vyhazoval věci do vzduchu. Jako vrchní odstřelovač pomáhal téměř odjakživa v dole s těžbou a to především tím, že míchal ve svém vílníckém kotlíku výbušniny. A ne ledajaké výbušniny! Těžba v dole probíhala díky Edovi pohodlně a bezproblémově, protože takové bomby by mu záviděla kdejaká armáda. 

Nu a ono se to opravdu stalo. O Edově explozivním umění se totiž svého času dozvěděl jeden přísný a nabubřelý generál. Viděl ve výbušninách ničivou zbraň, díky které by se jeho armáda stala mocnou a neporazitelnou mašinérií. Koneckonců, nebyl to první chlápek, který se v naší historii pokusil ve své pýše ovládnout svět. Eda ale s generálovým plánem rozhodně nesouhlasil. Mírumilovný vílník chtěl své vynálezy vždy používat pouze ku prospěchu a pomoci udřeným dělníkům.

Generál se ale nedal vílníkovým odporem zlomit. Eda se ale naštěstí od svých ptačích špionů dozvěděl, že se armáda k dolu blíží a hodlá bomby zabavit. Proto mu nezbylo nic jiného, než celou svou laboratoř i se zásobami a návody vyhodit do vzduchu. Když generál dorazil k lomu, tak supěl a lamentoval, nebylo už to ale nic platné. Edovy výbušniny zůstaly navždy pohřbeny v sutinách. Tak se tenkrát v lomu přestalo těžit. Edův smutek byl ale větší. V tom spěchu nechal v laboratoři ležet svou vílí lampičku.

A tak až do dnešních dnů vílník bloudí v okolí lomu, protože i když se tu po letech začalo znovu těžit, lampička už se nikdy nenašla.