Tvarožná | 1 Lehký terén (kopec)

Santonská Sněžilka byla vílou, která už od nepaměti strážila tento krásný kopec. Tedy, ví se jistě, že alespoň od doby, kdy ho tak pojmenovali vojáci císaře Napoleona, protože jim připomínal kopec z dávné bitvy, kterou svedli s nepřáteli v Egyptě. Sněžilce se ani zdaleka nelíbilo, že její poklidný domov na kopci obsadila banda hlučných vojáků, kteří stále jen rámusili, hlučeli a nedali chvilku klidu. Válka se táhla a Sněžilka každým dnem víc a víc dumala, jak armádu ze svého kopce jednou provždy dostat…

Až jednoho večera, když přihlížela tomu, jak vojáci tlachají u táborového ohně, zaslechla konečně důvod, proč zde setrvávají. Jeden z nich si totiž zrovna otevíral pusu a vysvětloval, jak že se mu zde líbí. Že přes den zde svítí slunce skoro jako při jejich tažení v Egyptě. Takovou dovolenou prý těžko pohledat, tvrdil modrokabátník – krásné počasí, hojná úroda vinné révy, žádná období dešťů a tuhých zim. 

Sněžilka samozřejmě velmi rychle pochopila, co vojáky na kopci drží. A tak jednoho dne, kdy počasí přálo, použila kouzlo, které mohla vytáhnout z rukávu jen jednou za sto let. 

Sníh se sypal v obrovských vločkách od svítání až do soumraku. Padal na francouzská děla, padal i do stanů, padal vojákům i do vína, které bylo studené a ředěné, že se ani pít nedalo. Po dvou dnech vojáci ze Santonu odtáhli. A Sněžilka? V vší té snaze zasypala sněhem i vlastní lampičku, která se ani po oblevě neukázala a zakutálela se bůhví kam. Víla, tedy teď už bludička, na kopci přebývá dál. V noci smutní, přes den je potichu. A bloudí ve zdejším křoví.