Hostěnice | 2  Středně těžký terén 

Dřevorubec Dušan byl obrovitým vílníkem, jehož sílu využíval především místní hajný Nezval. Paže měl silné a tvrdé, skoro jako kmeny stromů, které hajnému pomáhal porcovat. Řezání, sekání ani čištění lesa pro něj rozhodně nebyl problém, naopak jej to všechno velmi bavilo. Nutno podotknout, že někdy až příliš. I proto bylo skvělé, že s myslivcem byli za dobře, tak silný pomocník se samozřejmě vždycky hodí.

Jednoho dne čelili hajný s vílníkem náročnému a drsnému úkolu. Pro výsadbu nové lesní školky bylo třeba vyčistit veliký úsek od stromů napadených broukem Kůrovcem. Oba dřeli, až z nich tekly dlouhé potoky slaného potu a ruce měli samý mozol. Namáhali se, hýkali a funěli, ovšem ani tak se nakonec nepodařilo práci stihnout do tmy. Jakmile vyšel měsíc, krom jeho světla jim na práci vrhala lesk také Dušanova lucerna, díky které byla vidět celá čerstvě vytvořená mýtina. 

Nakonec skončili až chvíli po půlnoci. Hajný si otřel kapesníkem pot a Dušan se šel z té námahy vyspat na seno do krmelce. Předtím ještě ale stihl lampu půjčit hajnému, který se díky ní dostal až ke své posteli do Hostěnic. Čas ale plynul a myslivec se za svým přítelem už nikdy nevrátil. Důvod není přesně znám. Tak to je. Tak to v životě chodí, což ale nemůže pochopit nesmrtelný vílník, který bez lampy začal smutně bloudit po okolí. Ze vzteku kácí stromy hlava nehlava. Bylo by fajn, kdyby se mu lampa vrátila a on mohl zase lesům pomáhat, no ne?