Střelecký kopec |  Lehký terén (do kopce) 

Když se v roce 1924 otevřelo letiště Medlánky, víly z okolních lesů byly štěstím bez sebe. Konečně v jejich rajónu byla nějaká novota a moderní technologie. Byly z toho nadšené tak moc, až začaly pomáhat letcům při nočním přistávání, kdy je pomocí svých lampiček navigovaly na přistávací dráhu. 

Jednoho dne byla na noční směně víla Medlušinka se svou kamarádkou Bosňou. Medlušinka svou práci brala velice vážně a mezi vílami byla jedna z nejlepších. 

Tu noc se nad letištěm vznášela hustá mlha. Když víly postávaly na dráze a čekaly na jeden letoun, ozvalo se z rádia: 

“chrrrrrr MAYDAY! MAYDAY! MAYDAY!, chrrrrrrrrr, mlha… chrrrrr…nevidíme…chrrrrrrr….kopec….chrrrrrrr….pomoc…. chrrrrrrrr…”

V tu chvíli bylo Medlušince jasné, že se musí vydat na Střelecký kopec se svou lampičkou, aby do něj letadlo nenarazilo. Utíkala do kopce, co jí nohy stačily, zvuk letadla se k ní přibližoval, ale naštěstí na poslední chvíli doběhla na vrchol a začala lampičkou horlivě mávat! Těsně nad ní letadlo proletělo a bezpečně na letišti přistálo.

Medlušinka si oddechla a svalila se vyčerpáním na zem. Při dopadu ji naneštěstí vyletěla lampička z ruky a začala se kutálet z kopce dolů. Medlušinka se snažila lampičku doběhnout, ale zakopla o kořen a zůstala ležet na zemi. Lampička zmizela pod kopcem.

Od té doby se z Medlušinky stala bludička na Střeleckém kopci, která bloudí a hledá svou zakutálenou lampičku.