Babice (vyhlídka) | 3/3 (tohle je fakt kopec)
Uprostřed krásných lesů kousek od Brna leží vesnička Babice. A v té vesničce, v jedné malé mechové chaloupce, žil vílák Alfons. Nebyl moc šikovný na práci, neuměl ani hřebík přibít, zato krásně maloval. Malování byla jeho vášeň. Rád se nořil do ticha lesů a luk a maloval přírodu. Nejraději měl jednu vyhlídku, odkud maloval zříceninu hradu Ronov, údolí pod ní a okolní lesy.
Byl krásný jarní den a Alfons se chystal na své oblíbené místo. Vzal si batoh, do něj si přichystal čaj, chleba a špekáčky, kdyby měl hlad. No a samozřejmě si musel do batohu zabalit také svoji lucerničku, protože ruce měl plné malířských potřeb, palet, štětců a barev. Vydal se na cestu. Vyšplhal se na vyhlídku. A věřte, že s tím vším hrampádím to nebyl žádný med! Pak sundal batoh, rozložil si stojan na malování, přichystal si barvy a maloval a maloval.
Byl tak okouzlen krásnou krajinou a ponořen do své práce, že si nevšiml, že ho už nějakou dobu sleduje mlsná liška, která cítila vůni špekáčků z Alfonsova batohu. Pomalu se k batohu přibližovala, plížila a raf! Batoh mu sebrala a už pelášila (příhodně) k Liščí studánce. Alfons si toho všiml, až když mu začalo kručet v břiše. Jenže hlad byl ten menší problém. Vílák bez lucerničky chřadne. A to se stalo i našemu malíři. Změnil se v bludníčka, potuluje se kolem vyhlídky a čeká, jestli mu liška lampu jednou vrátí. Jenže kde té je konec….?