Lažánky  |  Lehký terén 

Kdysi dávno, když v Lažánkách se pálilo ještě vápno a vesnice tím byla proslulá, žila v obci krásná dívka Liduška. Žila sama, rodiče neměla, ale o vše se dokázala postarat.

Zamilovala se do mladého vápeníka Jaromíra. Rodiče synovi štěstí nepřáli. Představovali si pro něho jinou, bohatší nevěstu a svatbu zakázali. Jaromír a Liduška si však nedali říct a tajně se vzali. Když se to rodiče dozvěděli, dívku prokleli. Křičeli na ni, za vinu jí dávali synovo neštěstí, které ho s ní čeká.

Ta pak ze samé lítosti a strachu utekla do maršovského žlebu a tam chtěla skočit do vody. V tu chvíli se tam potulovala víla Lůďa. Nechtělo se jí svítit nad hladinou jezírek s ostatními, a tak trochu lelkovala na břehu. Když viděla dívku vrhající se přímo do vody, skočila jí do cesty. Dívka se lekla, vyrazila bludičce světýlko z ruky, a to místo Lidušky skončilo na dně jezírka.

Od té doby bloudí Lůďa po břehu jako bludička – bez světýlka se k ostatním bludičkám vrátit nemůže. Když zdálky náhodou zahlédne pocestné, schová se ve skalce nad prvním jezírkem. Tam ji můžete najít, buďte však opatrní, ať ji nevystrašíte.