Údolí Bílého potoka  | 2 Středně těžký terén 

Když ještě na Bílém potoce bylo slyšet klapání mlýnů a údolím se proháněly vozy s obilím a moukou, bydlela v kopcích bludička Doubravka. Obcházela mlýny, svítila pocestným, aby nesešli z cesty, pozorovala mlynáře, aby své řemeslo provozovali poctivě. Všichni ji znali a věděli, že s ní jsou v bezpečí. Jednoho dne se však neukázala. Žádné světýlko nebylo vidět za okny, žádné cupitání nebylo slyšet kolem mlýna. Nebylo divu. Do vesnice se dostali Švédové, když obléhali Brno, a vydali se údolím, aby mlýny vypálili stejně jako přilehlou vesnici. Doubravka to nechtěla dovolit, snažila se svým světýlkem svést vojáky na scestí. Vodila je po kopcích až do samého rána. V tu chvíli končila její moc a první paprsky slunce ji prozradily. Dala se na útěk a při samém spěchu se jí lampička zahákla mezi větve malého stromku, kolem kterého se proplétala. Nemohla se pro ni vrátit. Vojáci světýlko našli a odnesli s sebou, aby je příště ta podivná ženština neošálila. S ránem zamířili jinam a mlýny byly zachráněny. Doubravka už nikdy nesešla do údolí, dodnes sedí na vyhlídce nad skálou, odkud vyhlíží vojáky s její lampičkou.