Trenckova rokle | 3 Těžký terén 

Za dob Marie Terezie, když habsburskou monarchii napadli Turci, pomáhalo nám ve válce vojsko pandurů. Jejich velitelem byl baron František Trenck. Nebyli to žádní svatouškové. Když slavili vítězství, byli jako utržení ze řetězu. Drancovali a loupili, a proto musela Marie Terezie vydat příkaz na jejich polapení a vyhoštění ze země. Baron se svými třemi kamarády uprchl, schoval se a nikdo nevěděl kam.

Běželi po skalách podél řeky Bobrůvky až do hluboké rokle. Spustili se na její dno, aby byli skryti před zrakem vojáků. Jelikož byl večer a oni byli unavení po celém dlouhém dni, lehli si na měkký mech a usnuli hlubokým spánkem.

V noci barona vzbudilo světlo. Nebyla to záře jako od slunce, ale ani malinký svit jako od světlušky. Vypadalo to spíš jako svíčka. Svíčka, která svítí hluboko na dně roklinky a odráží se od všech stěn. Baron vzbudil své kamarády a společně se vydali za světlem. Po pár minutách došli k pramínku vody, který stékal ze skal. Seděl u něho vílák Šikoušek a namáčel krásné barevné kusy látek.

Když se ho panduři zeptali, co tam straší takhle v noci, pořádně se urazil. „Já a strašit?“ obořil se na ně. „Namáčím tady prádlo, aby získalo krásné barvy. Náš pan krejčí a já, jeho pomocník, z nich pak šijeme košile a sukně pro hospodyňky a taky trenky pro místní fotbalisty. Proč si myslíte, že se to tady jmenuje Trenkova rokle?“ zavrčel stále pěkně naježeně. „A uhněte, zavazíte,“ dodal ještě. A jak se zprudka prodral mezi nimi, aby s látkami zamířil domů, shodil milé vojáky rovnou pod vodopád.

Šikoušek byl rozčilený, ale na rozzuřené pandury neměl ani náhodou. Vyskočili z vody, popadli víláka a strčili ho pod vodu s látkami i se světýlkem. To zhaslo a panduři najednou neviděli nic. Šikoušek jim hravě vyklouzl a oni se dál prali mezi s sebou. Bojovali až do rána, dokud jim první paprsky slunce neprozradily, že protivník je dávno pryč.

Jenže vílák bez světýlka už není vílák. Ani látky krejčímu už přinést nestihl a zůstal v roklině jako bludník.  

Co ho ale rozčiluje o trochu víc, než zhasnuté světýlko, je fakt, že si lidé myslí, že se Trenkova rokle jmenuje po tom zlotřilém baronovi, a na slavnou éru Trenkovy rokle se dávno zapomnělo.

Rád sedává u potůčku a nechává si chladit nohy tou průzračnou a vlastně i tak trochu kouzelnou vodou.