Jednoho jarního dne se kousek vedle Ketkouna přistěhoval vílák Osvald se svou užovkou Žofkou. Osvald byl také vynikajícím slalomářem. I domluvil se Ketkoun s Osvaldem, že si dají noční slalom do kopce, od řeky až ke hřbetům. Slalom vedl mezi bramboříky a kakosty, sem tam okolo skalky nebo stromu. Požádali ctihodného výra jménem Víra, aby na závod z vrchu dohlížel. Ten velice rád souhlasil. 

Nadešla noc závodu, víláci a jejich závodní plazi byli celí natěšení. Oba plazi měli lehké závodní sedlo s malou skříňkou na lucernu, vepředu měla malé sklíčko, které zlepšovalo dosvit lucerny. Okolo trasy se nahromadila lesní zvířata i víly a víláci z okolí, aby podpořili své favority.

 Výr Víra vyletěl nad stromy a odstartoval závod. Osvald i Ketkoun jeli jako o život. Diváci ryčeli nadšením, i Víra na ně svrchu pokřikoval. Chvojka i Žofka se umně vyhýbaly rostlinám, stromům i kamenům. Závod byl vyrovnaný, oba byli skvělí jezdci.

 Skoro u cíle stála rodina veverek. Matka veveřice tam dala pohlavek svému nezbednému veverčátku, neboť si do pusy nacpalo všechny lískové ořechy ke svačině. Když mu přistál políček, vyletěly mu lískáče z pusy a dopadly na zem. To ale závodníci nevěděli a ani Víra to nezpozoroval. Když byli závodníci před cílem, ještěrka i užovka na lískových ořeších uklouzli a srazili se. Víláci vylétli do vzduchu, Žofka narazila do stromu a Chvojka do diváků. Nikomu se naštěstí nic nestalo. Ale lucerny obou závodníků se při srážce rozbily.