Stránská skála  |   Středně těžký terén 

Marulka byla původně jednou z nejkrásnějších víl, které kdy žily na Stránské skále v Brně. Tančila spanile, na jaro mezi konikleci, v létě mezi sladkými jahodami a na podzim v čerstvě napadaném listí. Její tanec jako by dodával místu relaxační atmosféru a dobrou náladu. Není tedy divu, že jej navštěvovalo více a více lidí toužících po klidu.

Mezi nimi byl i slavný přírodozpytec a nadšenec profesor Slavíček, muž mnoha talentů. Jednoho krásného jarního dne pan profesor vyrazil do Medvědí jeskyně. Jeho cílem byly pravěké kresby našich předků. Toho dne měl ale náš dobrodruh velkou smůlu, protože při zkoumání těch časem zašlých kreseb si úplně nekoukal pod nohy a než se nadál, už ležel na dně jeskyně. Rozplácnutý profesor by tam pravděpodobně ležel až do dnes a celé město by chodilo pozorovat jeho památeční sochu, nebýt toho, že …  

… že se v příběhu objevuje naše krásná víla Marulka, která díky své lampičce (a velmi hlasitému řevu pana profesora) na dně zahlédne. Neváhá a okamžitě vykouzlí lano, po kterém vyděšený profesor rychle vyšplhá ven. Ach…ale Marulka si po chvíli uvědomila děsivou skutečnost – její lampička zůstala na dně jeskyně, kam ji s lanem spustila. A pan Slavíček? Zmizel rychleji, než se objevil. Tak byla dokonána proměna z krásné víly na smutnou bludičku. A je jen na nás, abychom vyrazili na Stránskou skálu a vrátili Marulce s lampičkou také chuť do tance či ke zkrášlování přírody.